Aneta Tobiášová: mládežnické týmy je třeba stabilizovat

Velké přestupy nutně nemusejí být jen ty hráčské. Mezi sportovními kluby přestupují třeba i manažeři, maséři či kustodi. A také trenéři. Zajímavý trenérský transfer se o právě probíhající mezisezonní pauze uskutečnil mezi volejbalovým Sokolem Šternberk a Univerzitou Palackého Olomouc. Z nejmenšího ligového města se do hanácké metropole stěhuje trenérka mládeže Aneta Tobiášová. Ve VK UP bude zastávat pozici hlavní mládežnické trenérky. A nejen o této změně je i následující rozhovor.

 

Jaké byly tvé volejbalové začátky? Vzpomínáš na ně ráda?

S volejbalem jsem začala poměrně pozdě. Když se zamyslím, tak až v sedmé třídě základní školy. Nejprve jsem absolvovala přípravku v Novém Jičíně, kde jsem se narodila. Poté jsem až do deváté třídy hrála extraligu kadetek za svůj domovský klub TJ Nový Jičín. Po skončení základní školy mě oslovil extraligový tým Mittal Ostrava. Souhlasila jsem s přestupem, úspěšně jsem absolvovala přijímací zkoušky na Gymnázium Dany a Emila Zátopkových a stala se členkou extraligového týmu Mittal Ostrava jak v kategorii kadetek, tak poté i juniorek. V maturitním ročníku jsem skončila s aktivním hraním a začala se věnovat trénování jako asistentka trenéra. Na celé hráčské období, především na to v Ostravě, ale vzpomínám velmi často a ráda.

 

A jak jsi se dostala do Šternberku?

Po maturitě jsem se rozhodovala, jestli zůstanu na vysoké škole v Ostravě, nebo zkusím univerzitu v Olomouci. Přijata jsem byla na obě školy a nastalo dilema. Osudovým se stal telefonát od šéftrenéra mládeže ze Šternberka, který mi nabídl místo asistentky u extraligového týmu kadetek. Velice mě ta nabídka zaujala, a tudíž bylo rozhodnuto.

 

V uplynulé sezoně jsi absolvovala zápasy kadetek, juniorek a občas i žen. Nebylo toho na tebe moc?

Trénování samo o sobě je dosti časově náročné. Absolvovat soutěže tří kategorií je opravdu na hranici časových možností, ale držím se citátu: „Co tě nezabije, to tě posílí.“ A mohu zodpovědně říct, že každý další rok, co se aktivně věnuji trénování, se o tom zas a znovu přesvědčuji.

 

Jak jsi byla spokojená s výkony holek v uplynulé sezoně?

V její první části jsme s děvčaty prakticky neprohráli zápas. Takže trenérsky jsem byla opravdu velmi spokojená. Bohužel v druhé části, kdy jsme se utkali s družstvy z Čech, jsme nedokázali vyhrát jediný duel. Byl to tvrdý pád na zem. Věděli jsme, že jestli chceme uspět, musíme něco změnit. Další zápasy ve druhé skupině byly lehčí, tudíž jsme začali vyhrávat. Doufala jsem, že nás to povzbudí a děvčata se pokusí zabojovat o medaile. Ale pak byla sezona kvůli pandemii Covid-19 bohužel ukončena.

 

Jaký to byl pocit, když jsi získala svůj první titul jako asistentka trenéra s kadetkami? A pak hned za rok znovu?

Byl to neskutečný pocit štěstí! Dodnes si pamatuji, jak jsem byla ve finále nervózní. Prožívala jsem každou výměnu, každý úder.  Na tu atmosféru plnou emocí asi už nikdy nezapomenu. A prožít si to dva roky po sobě bylo skvělé a nezapomenutelné.  Vyšel nám dobrý ročník děvčat, které poctivě a tvrdě trénovaly a které si tu medaili opravdu zasloužily.

 

Jak se ti ve Šternberku líbilo? Můžeš už nyní zpětně hodnotit?

Musím říct, že to byla doslova škola života, myslím toho volejbalového. Těch pět let uteklo díky plnému nasazení opravdu hodně rychle. Naučila jsem se a poučila opravdu ve všech směrech. Jak co se týče trenérských dovedností, tak co se týče organizačních aktivit, které jsou nedílnou součástí vedení týmu. A tady mě volejbal opravdu pohltil natolik, že jsem se rozhodla věnovat mu na profesionální úrovni.

 

V klubu VK UP Olomouc budeš působit na pozici hlavní trenérky u mládeže. Co to pro tebe znamená?

Pozice hlavní trenérky je pro mě velká nová výzva. Opravdu se na tu práci těším, i když vím, jak velká zodpovědnost to je. Vážím si toho, že mi vedení VK UP dalo důvěru, a budu dělat maximum pro to, abych ji nezklamala.

 

Co očekáváš od příští sezony a svých nových svěřenkyň?

Mým hlavním cílem je správné vedení a motivace mých svěřenkyň. Především chci svá děvčata motivovat k tomu, aby se všeobecně sportovně rozvíjela, a ráda bych, aby sport všeobecně vnímala pozitivně a aby volejbal zařadila do svého běžného života jako jeho nedílnou součást. A pokud budeme mít úspěchy i v soutěžích, bude to jen dobře.

 

Jaké jsou klubové cíle do nové mládežnické sezony?

Určitě potřebujeme stabilizovat ročníky, to znamená vychovávat vlastní hráčky, a to především do ligových soutěží kadetek a juniorek, protože v posledních letech došlo k zásadnímu úbytku hráček právě v těchto kategoriích. Ovšem je to práce více než na jednu sezonu.

 

Ve všech volejbalových klubech bývají problémy s nedostatkem trenérů. Je to stejné i v Olomouci?

V dnešní době je opravdu těžké mít dostatek trenérů, aby se pokryly všechny věkové kategorie. Ale dovolím si za náš klub říct, že máme trenérů dostatek a navíc dobrých trenérů, takže prozatím jsme schopni jednotlivé kategorii trenérsky pokrýt.  Ale vždy schopnou pomoc uvítáme.

 

Co očekáváš od stávajících trenérů mládeže? Budeš pokračovat se všemi?

Uvědomuji si, že naši trenéři svou trenérskou aktivitu musí vykonávat po práci a že je to pro ně časově velmi náročné. Budu se snažit jim být nápomocna jak při organizačních věcech, tak i s přípravou tréninkových jednotek. Na druhou stranu budu očekávat zdravou loajalitu, zodpovědnost, samostatnost a chuť se učit novým věcem a metodám. Ale musím říct, že na základě prvních setkání si myslím, že to společnými silami zvládneme. A co se týče sestavy trenérů, ta zůstane beze změn.

 

Máš recept na skloubení trenérského života s tím osobním?

Tohle je záludná otázka. Nevím, jestli je na tohle nějaký recept. Ale určitě podpora a loajalita rodiny je důležitým faktorem úspěšného zvládnutí této profese.

 

Působíš také jako asistentka u reprezentace ročníku 2005/06. Co to pro tebe znamená?

Je to pro mě pocta a zároveň příležitost učit se od velmi zkušených a renomovaných trenérů, jako je například Aleš Novák, Josef Smolka, ale i od spousta dalších z realizačního týmu české reprezentace.  Vážím si toho, že jsem se stala členkou tohoto týmu.

 

Máš nějaký trenérský vzor?

Trenérský vzor jako takový nemám. Všeobecně aktivně sleduji práci všech trenérů a snažím se od každého něčemu přiučit. Ale jak jsem již zmiňovala, v klubu i u reprezentace pracuji s velmi kvalitními trenéry, kteří jsou mi svým způsobem vzory.

 

Máš nějaký cíl, kterého bys ve své trenérské kariéře chtěla dosáhnout?

Přiznám se, že mým hlavním cílem je stále se učit a stále se zdokonalovat. Možná to bude znít jako klišé, ale chci mít dobrý pocit z odvedené práce. A je jedno, zda to bude soutěž žákyň, extraligová soutěž nebo reprezentace.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *